Blog Archiv

Návštěva Manchesteru aneb Jak jsme dobyli Old Trafford

A je to tady! Den, na který jsem se těšil asi nejvíce z celého našeho zájezdu. Pojedeme do Manchesteru, ale hlavně navštívíme fotbalový stadion Manchesteru United – Old Tratfford.

Obvykle mi dělá vstávání velký problém a nebýt mojí neodbytné mamky, chodil bych do školy pravidelně nejdříve na třetí hodinu . Ale v den návštěvy fotbalového svatostánku tomu bylo jinak! Ani dospat jsem nemohl, jak jsem se těšil. Po snídani nás naše anglická babička nalodila do svého bouráku a odvezla na místo, kde jsme se všichni měli sejít, na tzv. meeting point. Zde již čekal autobus a naše cesta s cílem v Manchesteru mohla začít.

Neustále jsem vykukoval z okénka a sledoval ukazatele, jak daleko to ještě máme. Avšak mnoho účastníků zájezdu se mnou radost z této zastávky nesdílelo. A nejpodivnější bylo, že mezi nimi byla i pěkná řádka chlapců. To pro mě bylo naprosto nepochopitelné! Já, jako zarytý fanoušek fotbalu, bych za návštěvu stadionu bojoval do roztrhání těla! Ale možná při pohledu na kvalitu české kopané posledních let není divu, že fotbalových fandů ubývá.

Old Trafford

Cesta pro mě byla nekonečná, ale přece jen jsem se dočkal. Hned, jak jsem Old Trafford uviděl, připadal jsem si jako ve snu a stále tomu nemohl uvěřit.

Naše prohlídka začala prohlédnutím exteriéru, a pak jsme se, v čele se mnou, vrhli do útrob stadionu. Nutno podotknou, že bez průvodce Dona bych zde i já lehko zabloudil a na trávník vůbec netrefil. Ale Don znal stadion jako své boty, a tak nás nejprve zavedl na tribunu, kde jsme se všichni usadili a s napjatýma ušima vyslechli základní informace o největším stadionu v Anglii.

Trávník na Old Trafford

Poté jsme si ještě hřiště prohlédli ze všech stran, i z místa, které je vyhrazené pro vozíčkáře a jejich doprovod. Během focení hrací plochy nám náš milý průvodce prozradil i několik úsměvných historek, které se zde udály. Jako např. o jednom fanouškovi, který měl tak velkou radost ze vstřelené branky do sítě hostů, že úplně zapomněl na svůj hendikep, vyskočil ze svého invalidního vozíčku a  běžel se radovat z gólu společně s hráči . No, i zázraky se dějí! A nás čekala prohlídka šatny a místnosti, kde hráči relaxují před zápasy i po nich. V šatně ožila i děvčata a s úsměvem na tváři se fotila s dresy hráčů. Možná přece jenom uznala, že to byl dobrý nápad se sem vypravit .

Fotbaloví odborníci na střídačce

A naše prohlídka se tímto chýlila ke konci a nás čekala poslední část – muzeum, které nás zasvětilo do historie slavného anglického velkoklubu. Před odjezdem jsme ještě navštívili obchod pro fanoušky, kde jsme si mohli koupit nejrůznější suvenýry na památku. A to byla úplně poslední tečka kapitoly o naší návštěvě stadionu.

Plni dojmů a zážitků jsme se vypravili za dalším bodem v cestovním plánu a tím byl Monkey Forest. Jedná se o jediné místo v Anglii, kde se volně vyskytují opice. Bylo velmi zajímavé pozorovat roztomilé tvory, jak si spolu hrají, lezou po stromech nebo si navzájem čistí kožichy. A pro případ, že by se některý z návštěvníků chtěl vžít do opičí kůže a trochu si zaskotačit, zde byla možnost si za poplatek zařádit na trampolíně. A v naší výpravě se opravdu pár zájemců našlo .

Monkey Forest